Vítězslav Hálek, vlastním jménem Vincenc Hálek, se narodil 5. dubna 1835 v Dolínku u Vodolky. Jeho otec byl hostinský. Hálek studoval
na Akademickém gymnáziu v Praze, kde se začal zajímat o českou literaturu a redigoval školní časopis. Na přání rodičů se měl stát knězem, ale rozhodl se pro studium filozofie. Studia nedokončil. Zprvu se živil jako domácí učitel, psal do novin a publikoval.
Hálek byl jedním z předních představitelů literární skupiny májovců, spolu s Janem Nerudou. Jeho první básnická sbírka, „Alfred“, vyšla v roce 1857 a byla ovlivněna byronskými povídkami a Máchovým „Májem“. Největšího úspěchu dosáhl se sbírkou „Večerní písně“ (1858), která oslavuje šťastnou a vyrovnanou lásku. Tato sbírka se stala velmi populární a Hálek byl již
za svého života považován za jednoho z největších českých básníků.
Kromě poezie se Hálek věnoval také próze a dramatické tvorbě. Mezi jeho nejznámější povídky patří „Muzikantská Liduška“, „Kovářovic Kačenka“
a „Poldík rumař“. V těchto dílech často zobrazoval život na venkově
a lidské osudy, čímž přispěl k rozvoji české realistické literatury.
Hálek byl také aktivním novinářem a redaktorem. Pracoval pro Národní listy, kde psal fejetony a divadelní kritiky. Redigoval například časopis Květy a Lumír. Jeho fejetony, jako například „Obrázky z českého sněmu“
a „Drobné obrázky z Prahy“, se vyjadřovaly k aktuálním otázkám národního života. Působil v řadě spolků, třeba v Akademickém čtenářském spolku, v Divadelní jednotě, v Matici lidu, ve Sboru pro zbudování Národního divadla a zejména v Umělecké besedě.
Vítězslav Hálek zemřel 8. října 1874 v Praze na zánět dolních cest dýchacích ve věku 39 let. Hálek zanechal výraznou stopu v české literatuře a jeho díla jsou dodnes ceněna pro svou lyrickou krásu
a realistické zobrazení života.
