V nové Hálkově expozici v rodném domku v Dolínku najdete také drobný model Národního divadla. Odkazuje na celoživotní spisovatelovo zaujetí ve prospěch výstavby první čistě české stálé a „neprozatímní“ divadelní scény.
U modelu se můžete začíst do dvou textů. Prvním je provolání „Na zdar důstojného divadla národního!“, druhým je vzpomínka Josefa Baráka na svého přítele Vítězslava Hálka. Ve vzpomínce publikované knižně roku 1884 (první verze vyšla v České včele o osm let dříve) Barák o Vítězslavu Hálkovi mimo jiné píše: „Hned v 1. čísle „Národních Listů“ vyslal jednu z nejvroucnějších tužeb šlechetné duše své, dovolávaje se důstojného divadla a volání to opětoval po léta s celou tou vroucností a upřímností, jaká mu byla vrozena, vždy důrazněji a mocněji. On psal onen článek „Na zdar důstojného divadla národního“, vložený do základů naší svatyně národní při památné slavnosti r. 1868, a těžko bylo by vůbec spočísti veškeré ty publikace, jimiž hleděl rozněcovati a udržovati zápal národa pro toto dílo, mající vydávati o naší vzdělanosti svědectví věkoplatné.“
Pan Barák bohužel neuvádí jemu bezesporu známé informace přesně. Článek „Na zdar důstojného divadla národního!“ sice existuje, ale „do základů naší národní svatyně“, tedy méně vzletněji do kovového pouzdra umístěného spolu se zakládací listinou „do skříně dřevěné“ v základním kameni pocházejícím z Louňovic, umístěn být nemohl. Vyšel totiž v Národních listech až 16. května 1873, tedy na den přesně pět let po konání slavnosti.
Nicméně, 27. července 1865 vyšel v Národních listech ještě jeden text nazvaný „Občané!“, který by přicházel v úvahu. Jenže, jak ten z roku 1865, tak ani ten z roku 1873 není Hálkem podepsán. Oba jsou prohlášením sboru pro zřízení českého národního divadla v Praze, pod nějž by se spisovatelův podpis těžko hodil. Samozřejmě s podmínkou, že Hálek byl jejich autorem. V této věci bychom si ale mohli dovolit Josefu Barákovi věřit, zvláště když obě provolání odpovídají Hálkovu tvůrčímu stylu.
Obsah pouzdra uvádí například kniha kolektivu autorů vedeného Františkem Adolfem Šubertem „Národní divadlo v Praze. Dějiny jeho i stavba dokončená“ z roku 1881 při líčení průběhu slavnosti: „Nato vložena listina do velkého pouzdra kovového a přiloženy k ní návrh ke stavbě Národního divadla, pamětný peníz slavnostní, vydaný Hofův dějepis Národního divadla a Fr. J. Vichterlem sepsaná slavnostní brožura, čísla časopisův českých, rozličné peníze papírové a kovové, kousek malty z vězení Husova v Kostnici a j.“ Přehlédněme to nic neříkající „a j“. V úvahu pro náš účel pak vlastně přichází „Fr. J. Vichterlem sepsaná slavnostní brožura“, vydána v roce 1868 před konáním slavnosti pod názvem „Upomínka na slavnostní položení základního kamene k velikému národnímu divadlu českému v Praze“, a „čísla časopisův českých“. Brožura je vlastně programem slavnosti. Kromě Vichterleho textu o národním divadle obsahuje i „Proslov k národu českoslovanskému“ od Václava Crhy, „Pořádek slavnostního průvodu“ a pro mimopražské návštěvníky důležitý „Průvodce po Praze.“ Nejnadějněji tak vypadá, že článek Vítězslava Hálka by mohl být obsažen v některém vloženém výtisku novin.
Jaké noviny a s jakým obsahem byly tehdy do pouzdra k zakládací listině přiloženy, se už nedozvíme. Zateklá voda všechno zničila. Usuzuji, že po otevření pouzdra v 60. letech 20. století se rozhodlo o restaurování a rekonstrukci zakládací listiny s podpisy významných českých osobností a představitelů sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze. I podpis Vítězslava Hálka bychom na ni našli! Listina dopadla žalostně, ale protože byla pořízena na pergamenu, přece jen o něco lépe než vše tištěné nebo psané na papírové podložce.
Pokud jsme již připustili, že má Josef Barák pravdu s Hálkovým autorstvím textů, ať už podepsaných nebo nepodepsaných, co by se tak od něj v pouzdře hypoteticky mohlo nacházet? V úvahu přichází již Barákem zmíněné vydání Národních listů 1. ledna 1861, které mělo charakter programového prohlášení redakce. Hálek coby její člen dostal na starosti fejetony, literární rubriku, a v letech 1861–1865 i divadelní rubriku. Do prvního čísla, přispěl pod šifrou „H.“ již panem Barákem uváděným fejetonem „Divadlo a my“. Mohlo se v něm objevit i číslo s již také zmiňovaným prohlášením „Rodáci!“ z 27. července 1865, případně jiný důležitý text sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze, který Hálek mohl pomáhat koncipovat. V průběhu roku 1866 se v Národních listech začaly objevovat krátké zprávy o probíhající sbírce na postavení divadla, včetně sdělení, kdo a kolik přispěl, stejně jako o stavu sbírkového účtu. Tyto informace uvozoval zpravidla nadpis „Na zdar důstojného“ (odtud možná vede přímá cesta k názvu prohlášení z roku 1873), kterým se údajně ohlašovali ti, co putovali po Království českém se „sbírkovými pokladničkami“. Zkrátka i jedna z těchto zpráv spolu s novinami, ve kterých byla vydána, mohla tedy být do pouzdra uložena. Mně navíc přijde vcelku logické, že se v něm mohl objevit výtisk Národních listů s bezprostředními informacemi o slavnosti, nebo přímo vydání ze 16. května 1868 s úvodníkem „Pán připravil nám den veliký.“ Snad jsem nic nevynechal, a to i s vědomím, že obě poslední jmenované možnosti už toho s Hálkem nemají moc společného (pokud ovšem nebyl jejich nepodepsaným autorem). Třeba se někdy v budoucnu objeví něco, co nás přivede na stopu něčeho konkrétnějšího. Zatím k mé velké lítosti jen takto.
Hálek považoval vybudování české divadelní scény za velmi podstatný počin pro národní uvědomění tehdejších obyvatel českých zemí. Ze svých cest po Evropě zasílal pravidelně fejetony do redakce Národních listů a dopisy adresované „své“ Dorotce. Je z nich patrné, že všude, kam přijel, nezapomněl navštívit místní divadlo, projít se budovou a pohovořit s jeho zaměstnanci. Jednu ze svých cest, kterou absolvoval v roce 1871, dokonce nazval „Divadelní vycházka na jih“, při které navštívil divadelní představení ve Štýrském Hradci (Grazu), Záhřebu, Terstu, Rijece, Benátkách a Veroně.
Členem sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze, založeného roku 1850, se Hálek stal roku 1861. Dne 5. února 1868 byl mimo jiné zvolen členem výboru připravujícího slavnost položení základního kamene (nakonec řady základních kamenů z památných míst naší země). Byť se Hálkovo osobní zaujetí pro „českou věc“ netýkalo jen divadla, v souvislosti s ním nesporně dosáhl jednoho ze svých společenských vrcholů, kdy jeho hrou „Král Vukašín“ bylo 18. listopadu 1862 otevřeno Královské zemské české prozatímní divadlo. Paradoxně z dnešního pohledu kusem z té méně zdařilé části jeho tvorby. Nicméně o Hálkovi, na rozdíl mnoha jeho vrstevníků, se pořád ví. Jak napsal roku 1935 František Xaver Šalda: „Teprve, když se přestane o tebe svět starat, když o tobě nemluví, tebou se nevzrušuje, kdy nikdo na tebe neútočí, nikdo tě nebrání, jsi dokonale mrtvý. Hálek má do toho stadia zledovělé lhostejnosti ještě dosti daleko.“ To bylo před devadesáti lety. Snad se od té doby zas tolik nezměnilo.
Roman Straka
Použitý obrázek
Slavnost položení základního kamene Národního divadla, 16. května 1868.
ROUBALÍK, Bohumír. Zakládání Národního divadla. In: ŠUBERT, František Adolf, PINKAS, Soběslav Hyppolyt, ALEŠ, Mikoláš. Národní divadlo v Praze: dějiny jeho i stavba dokončená. V Praze: J. Otto, 1881, s. [177]. Zdroj: Knihovna Národního archivu, Knihovna A, sign. III342.
V článku zmíněné texty si můžete přečíst na stránkách Národní digitální knihovny
Fejeton Vítězslava Hálka „Divadlo a my“, publikovaný v Národních listech 1. ledna 1861: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:1c0e0e26-435f-11dd-b505-00145e5790ea.
Provolání sboru pro zřízení Národního divadla v Praze „Rodáci!“, publikované v Národních listech 27. července 1865: https://ndk.cz/uuid/uuid:bfea7690-4525-11e7-a7ae-001018b5eb5c.
Provolání sboru pro zřízení Národního divadla v Praze „Na zdar důstojného divadla národního“, publikované v Národních listech 16. května 1873: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:3f77e94a-435f-11dd-b505-00145e5790ea.
