Večerní písně ………………… první knižní vydání listopad 1858 (s vročením 1859)

Složil Vítězslav J. Hálek.

V Praze: Antonín Renn, 1859.

Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:f7fd6c70-6ba7-11e6-b2a7-5ef3fc9ae867.

E-knihu vydanou v roce 2011 Městskou knihovnou v Praze naleznete zde.

Večerní písně vyšly za Hálkova života třikrát: v roce 1858 (s vročením 1859), 1862 a 1871, a to vždy s odlišnou skladbou textů. Druhé posmrtné vydání v roce 1877 bylo rozšířeno o jiné dvě básně z pozůstalosti. V Literárním archivu Památníku národního písemnictví se dochoval rukopis sbírky z doby přípravy prvního tištěného vydání. Část básní byla předtím časopisecky publikována. Mnoho dalších zajímavých informací o této básnické sbírce nabízí na stranách 382–387 autor komentáře, pan Michal Fránek, v publikaci HÁLEK, Vítězslav. Básně a prózy. Praha a Brno: Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Host, 2020.

Zpěvnost Večerních písní byla inspirací například Antonínu Dvořákovi, Zdeňku Fibichovi, Josefu Felixi Foersterovi nebo Bedřichu Smetanovi. Antonín Dvořák zhudebnil hned dvanáct básnických textů této sbírky. Orchestrální verzi Když jsem se díval do nebe, op. 31/7 v podání Magdaleny Kožené a České filharmonie za řízení Simona Rattleho si můžete poslechnout zde.

Že je Hálkova tvorba inspirací i v současné době, dokumentuje například pásmo zhudebněných a recitovaných veršů Vítězslava Hálka Sluníčko Boží, které připravil východočeský písničkář Jaroslav Čížek. Zajímavou reflexí Večerních písní, vnímaných povětšinou jako symbol idylické, až sentimentálně laděné poezie, je silně apokalypticky laděný text písně Malorážka (poslechnout si ji můžete zde) skupiny Jananas (informace o ní zde), která
na české populární scéně působila v letech 2005–2020.

Večerní písně byly ilustrovány významnými umělci, například Aloisem Boudou nebo Adolfem Liebscherem. Byly přeloženy do němčiny, angličtiny, polštiny
a lužické srbštiny apod.